Lesopark na vlnách
Vodní plochy a toky představují obrovský potenciál pro živý městský prostor. Maximálně jej využili v Sušici, kde se v letech 2009–2013 s podporou Nadace Proměny revitalizoval lesopark na říčním ostrově Santos. Zdařilá realizace dnes sklízí uznání široké i odborné veřejnosti. Má vaše město řeku, nebo snad dokonce také ostrov, ale současně i rezervy v jejich zapojení do veřejného prostoru? Inspirujte se Santosem!
Historie sušického parku sahá na počátek 20. století, největšího rozkvětu se dočkal v meziválečném období. Ačkoliv prvorepublikový odkaz veřejného života zůstal na Santosu zachován, původní kouzlo ostrova vlivem let chybějící péče postupně zmizelo spolu s původním vybavením. Silná citová vazba sušických k tomuto místu zastřela skutečnost, že lesopark již dávno nevyhovuje potřebám současné společnosti.
„Zpřístupnit trošku vybydlený a zanedbaný prostor bez odpovídající péče, ale intenzivně využívaný, dát mu novou náplň a vybavit ho pro potřeby dnešního, celkem náročného člověka, a to tak, aby nezaniklo kouzlo ostrova – to bylo asi nejtěžší,“ shrnuje hlavní cíl a současně i největší výzvu projektu Pavel Šimek z atelieru Florart, podle jehož návrhu se obnova Santosu realizovala. Studie, jež vytvořila z ostrova jakousi loď na řece, vzešla z architektonické soutěže Cena Nadace Proměny 2010.
Zvolený architektonický koncept je promyšlený a přitom jednoduchý. Respektuje a využívá přítomnost vodního živlu i jeho sílu a dynamiku. Tomu odpovídá i navrhovaná skladba zeleně a vymezení jednotlivých částí ostrova: sever – městská pláž; střed – park, kultura, pobyt a pohyb; jih – brouzdání, řeka a slunce. Komfortní zázemí pro každodenní návštěvníky a větší akce vytváří zrekonstruovaný kiosek s dřevěnou palubou a přilehlými hřišti pro větší i menší děti. Architekti současně podtrhli výjimečnost a určitou nedostupnost Santosu, aby zůstal klidným protipólem rušné sportovně-rekreační lokality Fuferny na protějším břehu řeky Otavy. Lesopark má charakter lužního lesa, je součástí ekologicky významného biocentra Pod Kateřinkou a vyskytuje se zde řada živočišných a rostlinných druhů. Všechny tyto aspekty se tvůrcům podařilo v novém řešení ostrova citlivě zohlednit. Na druhou stranu respektovali tradiční akce neodmyslitelně spjaté s místem: nárazově intenzívnějšímu provozu vyčlenili právě centrální část ostrova.
Voda je na Santosu všudypřítomná. Formou širokých kamenných stupňů je dnes na třech místech podél Otavy vyřešen pohodlný přístup k řece. Slouží vodákům i lidem, kteří si přijdou zaplavat nebo si jen tak posedět u vody. Podařilo se také z větší části obnovit koryto, které kdysi spojovalo Otavu s Mlýnským náhonem skrze celý ostrov. Okamžitě se stalo oblíbeným místem vodních hrátek dětí.
Ozvláštněním a současně vzdálenou připomínkou někdejších staveb na ostrově jsou dřevěné objekty sochaře Václava Fialy, kterého nadace po dohodě s architekty přizvala do projektu. Kromě dvou domků s poetickými názvy „Dům na poslouchání ticha“ a „Dům na pozorování oblohy“ vytvořil pro Santos také zvonici a lavici k ohništi. I zvonice je spojená s historií Sušice – je věnovaná památce zdejší vážené osobnosti pátera Františka Ferdy.
Záměrem projektu Města Sušice bylo navázat na tradici první republiky a vytvořit ze Santosu pomyslný „ostrov pokladů“ pro lidi. Zcela pochopitelnou součástí proměny tak bylo zapojení obyvatel města během celého projektu. Úvodní anketní šetření pomohlo upřesnit představy o budoucím využití ostrova a jeho souvisejícím vybavení. Lidé mimo jiné mohli hlasováním rozhodnout o obnově zaniklého kuželníku. Ačkoliv sušičtí si problémy Santosu uvědomovali, projekt u nich dopředu vzbuzoval řadu obav. Jejich informovanosti a zapojení proto byla s podporou nadace věnována značná pozornost během všech etap proměny. Řada akcí, které se zde konaly, měla proměnu Santosu jako hlavní téma a pro širokou veřejnost to byla příležitost důkladně se s projektem seznámit. Důležitou aktivitou byla veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku byl pořízen zvon do zvonice věnované páteru Františku Ferdovi.
Santos získal Cenu veřejnosti v rámci soutěže Stavba roku Plzeňského kraje 2013, ocenění odborné veřejnosti Park roku 2014 a dostal se i do užšího výběru poroty Grand Prix Architektů 2014. V roce 2016 bodoval v soutěži Park desetiletí pořádané Svazem zakládání a údržby zeleně: odborná porota mu přisoudila 3. místo, v hlasování veřejnosti skončil na 2. místě.
Vše o projektu Ostrov Santos najdete zde.
Více o významu vody v městském prostředí.
Realizace tohoto projektu byla podpořena Nadací Proměny Karla Komárka v rámci grantového programu Parky.
zpět na seznam verze pro tisk
Jiráskovy sady – litoměřický „central park"
Přestože jsou Jiráskovy sady největším litoměřickým parkem, mají velkou spádovou oblast a nacházejí se v samém centru města, možnosti jejich využití byly ještě donedávna značně omezené a většina lidí místem pouze procházela. Cílem obnovy parku, která se uskutečnila v letech 2010–2015, bylo proměnit jej v moderní a funkční městský prostor.
Cesta za proměnou lesoparku V Zátiší
Snaha Vodňanských o oživení kdysi oblíbeného městského lesoparku je příběh o iniciativě a vytrvalosti. Začal před několika lety aktivitami občanského sdružení Vodňany žijou, do kterých se postupně zapojili místní lidé, organizace a instituce – a dnes má město v ruce promyšlené návrhy řešení celé lokality, vzešlé z nedávné architektonické soutěže.
Ze „stezky strachu“ oblíbeným parkem
„Spíš než park mi to připadalo jako stezka strachu a rodiče mi vždycky říkali, ať se této části města vyhýbám,“ vzpomíná na starou Alejku studentka broumovského gymnázia. Jak se městu podařilo změnit obávané zarostlé údolí ve vyhledávané místo k zastavení, odpočinku, sportu a v dějiště řady kulturních akcí?
Znovuzrozené parky v Kamenickém Šenově
Ještě před pár lety chyběl čtyřtisícovému Kamenickému Šenovu upravený veřejný prostor a na místě dnešních dvou parků byla nevzhledná džungle. Ve spolupráci s Nadací Proměny se však městu podařilo proměnit zanedbané plochy k nepoznání. Z původního porostu se přitom podařilo zachránit většinu vzrostlých stromů, a když se dnes parky procházíte, máte dojem, že tu byly odjakživa.
